Pouť do rodiště blah. Bedřicha Bachsteina
Jindřichohradečtí i přespolní poutníci putovali v sobotu 14. února už po jedenácté do Horní Pěny, rodiště blahoslaveného Bedřicha Bachsteina, františkána, který byl spolu s dalšími třinácti spolubratry zavražděn 15. února 1611 v klášteře Panny Marie Sněžné v Praze. Na pěší šestikilometrovou pouť od klášterního kostela v Jindřichově Hradci se letos vydalo dvacet poutníků a další se přidali cestou. Modlitby vedl jindřichohradecký farní vikář R. D. Miroslav Štrunc. S krátkou zastávkou v kostele Nejsvětějšího srdce Páně v Dolní Pěně trvala cesta dvě hodiny.
Slavnou mši svatou v zaplněném kostele svatého Michaela v Horní Pěně slavil jindřichohradecký probošt a duchovní správce farnosti Horní Pěna R. D. Ivo Prokop. „Událost, kterou si dnes připomínáme a která se odehrála 15. února 1611, měla své počátky o dvě staletí dříve,“ uvedl svou homilii Pater Prokop a navázal „zbožným dějepisem“, v němž poutavě popsal jejich průběh. Hovořil o světlých dobách zbožnosti v Čechách kolem roku 1380, kdy se k nám z Nizozemí rozšířilo hnutí Devotio moderna i veliká úcta k Nejsvětější svátosti oltářní. O následné době plné násilí a destrukce, kam patří husitské války. O konci šestnáctého století, kdy začali přicházet řeholníci a vzdělanci a společnost se duchovně probouzela. Probudilo se však i zlo a na povrch vyplavaly staré a hrozivé nesváry.
„Když přišli roku 1603 do opuštěného kláštera u Panny Marie Sněžné v Praze zbožní a chudí františkáni, dočkali se podpory při obnově trosek kláštera a vděčnosti za modlitby a charitu, kterou pomáhali, ale zakusili od počátku i nejsprostší pomluvy, výsměch a útoky,“ popisuje inkriminovanou dobu otec Ivo Prokop. „Nepřátelé viděli, že se dílo františkánů daří a pomalu si získávají srdce obyčejných lidí i šlechty a rozhodli se to překazit. Využili vpádu pasovského vojska do Prahy v únoru 1611. Rozšířili dezinformaci, že františkáni ukrývají v klášteře pasovské, a zorganizovali masakr. Řeholníky systematicky vyvraždili, klášter vyjedli, vypili veškeré víno, odnesli cokoli, co mělo jakoukoli hodnotu. Povražděné františkány obrali i o hábity a nechali na hromadě nahé a nepohřbené. Až když se situace ve městě trochu stabilizovala, nechala je jedna šlechtična narychlo pohřbít. Zabití řeholníci být ctěni jako mučedníci, klášter začal vzkvétat a dodnes velice dobře a požehnaně funguje.“
Jaký má celá ta doba přínos pro současnost? Probošt Ivo Prokop odpovídá: „Povzbuzuje nás k opravdovosti ve víře a ke službě bližním. A současně je i varováním před radikalismem a netrpělivostí. Rozdělení, vzájemné podezírání, odsuzování a nadávky jsou bolestí i dnešní církve, i dnešní společnosti. Naštěstí pokojný augustinián, papež Lev nám ukazuje, jak to vše překonat:
- víc mlčet než křičet
- víc naslouchat než mluvit
- nereagovat na každou myšlenku, s níž nesouhlasím
- mluvit spíš o osobních zkušenostech než o názorech ostatních
- odlišit nesouhlas s názorem od nenávisti k tomu, kdo ho vyjadřuje
- a především se před mluvením modlit a prosit Ducha svatého o radu a o vlídnost, o úctu i k tomu, kdo mě hrozně štve a podle mého názoru je úplně mimo.“
Františkáni v Praze byli většinou cizinci. Museli se učit obtížně jazyk, a tudíž nemohli diskutovat, argumentovat, přesvědčovat, hádat se. Ale mohli hned začít konat dobré skutky. Pečovali o sirotky, zajišťovali jídlo chudým, ujímali se nemocných, modlili se za všechny. Tak i my můžeme daleko více vykonat svým soucitem a velkorysostí v jednání než dlouhými úvahami a ostrovtipnými rozbory situace církve. Můžeme se přiblížit do Božího království a pomoci tam i druhým, jako to dělali i naši mučedníci a jak je to úkolem církve v celém světě.
V závěru své promluvy vybídl duchovní správce farnosti Horní Pěna P. Ivo Prokop přítomné k přečtení knihy Následování Krista, která je krásným plodem onoho nizozemského hnutí Devotio moderna a už více jak pět set let provází křesťany a pomáhá jim dobrým způsobem žít. „Jistě nám pomůže, abychom byli pokojnější, klidnější, abychom víc důvěřovali a všechno konali z lásky. Amen.“
Blahoslavení františkánští mučedníci, orodujte za nás zejména v tomto Roce svatého Františka!
Text a foto: Stanislava Vitoňová, Člověk a víra
