Ať vstoupí Ten, jenž řekl: "Blahoslavení chudí v duchu,“ do světa, který věří v primát ekonomiky; ať vstoupí na trh, kde jedni žijí pro společenské blaho a druzí pro svůj zisk, a uvidíme, co se stane. Bude tak chudý, že nebude mít za života kde hlavu složit a nakonec zemře bez jakéhokoli majetku. Před smrtí Ho zbaví i šatu a po smrti Ho pochovají v cizím hrobě podobně, jako se narodil v cizí stáji.
Ať přijde do světa, který hlásá evangelium silných, který horuje pro nenávist k nepřátelům, který zavrhuje křesťanské hodnoty jako „změkčilé“, a ať takovému světu řekne: „Blahoslavení tiší“ a jednoho dne pocítí na zádech důtky hrubých barbarů; budou Ho při výslechu políčkovat a tlouci pěstí; uvidí muže, jak na hoře Kalvárii sekají trávu a pak vezmou kladivo, aby Ho přibili na Kříž a vyzkoušeli tichost Toho, kdo prožívá to nejhorší, co může zlo nabídnout, proto, aby se nakonec vyčerpalo a proměnilo v Lásku.
Ať vstoupí do světa, který se vysmívá myšlence na hřích a nazývá ji morbidní a považuje nápravu spáchaných hříchů za zakomplexovanost, a nechť hlásá tomuto světu: „Blahoslavení plačící“ nad svými hříchy; zaváží Mu oči a budou se Mu vysmívat. Vezmou Jeho tělo a zbičují Ho tak, že lze spočítat Jeho kosti; korunují Ho trním, až roní ne slané, ale šarlatově rudé, krvavé slzy; a smějí se slabosti Toho, kdo nesestoupí s Kříže.
Ať vkročí do světa, který popírá Absolutní pravdu, který tvrdí, že dobro a zlo je jen otázkou úhlu pohledu a že máme být otevřeni ctnosti i neřesti, a nechť jim řekne: „Blahoslavení, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti,“ to znamená po Absolutnu, po Pravdě – po „Já jsem“; a cháska bude vybírat mezi Ním a Barabášem; ukřižují Ho se zloději a budou se snažit přesvědčit svět o tom, že se Bůh neliší od bandy zlodějů, kteří jsou s Ním na smrtelné posteli.
Ať přijde do světa, který říká: “Peklo jsou ti druzí,“ který na jiný názor nebere ohled, důležité je ego, moje vůle je určující, každé mé rozhodutí je dobré a nesmím se zajímat o druhé, pouze o sebe. Ať jim řekne: „Blahoslavení milosrdní.“ Zjistí, že se nedočká žádného milosrdenství. Uštědří Mu pět krvácejících ran; nalijí Mu do úst ocet a žluč; a dokonce i po smrti Mu nemilosrdně vrazí kopí do srdce.
Ať vstoupí do světa, který se snaží definovat člověka podle jeho sexuality; který považuje čistotu za chladnost, cudnost za frustraci v sexu, život bez partnera za abnormalitu a celoživotní svazek ženy a muže za nudu; který říká, že manželství trvá tak dlouho, dokud fungují hormony, že člověk může rozvázat, co Bůh spojil, a rozpečetit, co Bůh zapečetil. Ať jim řekne: „Blahoslavení čistého srdce,“ a bude viset na Kříži nahý před očima lidí a andělů v posledním šíleném výkřiku světa, že čistota je abnormální, že panny jsou neurotičky a živočišnost je správná.
Ať vkročí do světa, který věří, že aby člověk zvítězil, musí se podvolit všem intrikám a pokrytectví, a řekne mu: „Blahoslavení tvůrci pokoje,“ či „Blahoslavení, kdo vykořeňují hřích, aby mohl panovat pokoj,“ a obklopí ho lidé bojující nejhloupější boj – proti Synu Božímu; budou na něm páchat násilí ocelí a dřevem, hřeby a žlučí a pak postaví stráž k Jeho hrobu, aby snad Ten, který v boji prohrál, nakonec nezvítězil.
Ať vstoupí do světa, který věří, že životním cílem člověka je lichotit lidem a využít je k růstu vlastní popularity, a řekne jim: „Blahoslavení jste, když vás lidé nenávidí, pronásledují vás a zlořečí vám.“ A nebude mít na světě přítele, bude vyvrhelem na kopci, davy budou volat po Jeho smrti a cáry masa z Něj budou viset jako šarlatové hadry.
Blahoslavenství nelze vytrhnout z kontextu: nejsou to ideály; jsou to tvrdá fakta a skutečnosti neoddělitelné od křížové cesty. Ježíš učil sebeukřižování. Učil lásce k nepřátelům; na ochranu před hříchem nabádal k vyloupnutí očí a odseknutí rukou; volal po zachování vnitřní čistoty, když se vášně hlučně dožadují zadostiučinění; vyzýval k odpuštění těm, kteří nás připravují o život; k překonávání zla dobrem; k žehnání těm, kteří nás proklínají; k tomu, abychom přestali mít plnou pusu pokoje, dokud nebude v našem srdci panovat spravedlnost, pravda a Boží láska; chce, abychom žili ve světě a nenechali se jím zašpinit; abychom si někdy upřeli oprávněné požitky a křižovali svůj egoismus – to vše proto, aby byl starý člověk v nás odsouzen k smrti.
Co špatného či zlého může ublížit, ó Pane,
mému radostnému srdci, v němž láska Tvá plane?
S každým nádechem Tě mám víc a víc rád,
proč bych se měl života či smrti bát?
Můj život, Otče, Tě písní chválí, Písní andělů pro Tebe, Králi.
Bůh sám je v každé mé buňce! Na věky věků! Bůh sám!