Žehnání nového zvonu ve Křemži

Protože zvony se neodlévají jen na 100 či 200 let – dobře udělaný zvon vydrží i 1000 let – všichni, nejen lid kostelní, si byli vědomi výjimečnosti této slavnostní chvíle. Hasiči všech 10 dobrovolných sborů spadajících do farnosti Křemže, včetně profesionálních hasičů, kteří též mají ve Křemži svou stanici, se rozhodli vyslat na slavnostní mši své zástupce, neboť se zvony odedávna používaly také k oznamování požárů.
Nový zvon zaplní jedno ze tří prázdných míst na kostelní věži ve Křemži. Původně měla Křemže zvony čtyři, ale po opakovaných rekvizicích během 1. a 2. světové války zůstal pouze jeden zvon – Michal (rok odlití 1557). Ten byl ušetřen před zničením díky své historické hodnotě a po skončení 2. světové války byl navrácen zpět.
Nový zvon se jmenuje Václav stejně jako jeden ze zvonů zrekvírovaných během 2. světové války. Kromě data odlití a místa určení „A.D. MMXXV KŘEMŽE“, nese také nápis „DA PACEM DOMINE IN DIEBUS NOSTRIS QUIA NON EST.“, což v překladu znamená „Dej mír, Pane, v dnech našich, protože ho není.“ Ani tento nápis farníci nevybrali náhodně. Zvon s tímto nápisem byl ve Křemži zrekvírován již za první světové války při druhé rekvizici v roce 1917. Pro zdůraznění mírového poselství bylo i vyobrazení sv. Václava zvoleno takové, kde sv. Václav nesedí na koni.
Zdá se, že zvony a mír jsou jako siamská dvojčata. Dokud zvoní zvony, nesvolávají jen k modlitbě, neoznamují jen čas, nezní jen při svatbách a pohřbech, ale každým úderem nám připomínají, že ještě žijeme v míru. Chraňme tento křehký dar, jakým je mír, začněme sami u sebe, nevpusťme rozkol do našich rodin, farností, obcí …
Volání po míru však nepodněcuje k zbabělosti a k rezignaci na náš hodnotový svět, na jehož základě rozlišujeme mezi dobrem a zlem. Naopak vyzývá k pevnému postoji a obraně společenství lidí, kteří mír zakládají na vzájemné úctě. Za 2. světové války byly často sundány všechny zvony kromě těch nejmenších, tzv. umíráčků. Nedopusťme, aby byl napříště jediným oznamovatelem zpráv právě umíráček.

Text: Marie Mikešová a Václava Zimmermannová