V Prachaticích přijalo svátost biřmování 11 biřmovanců
V neděli 8. října byli Duchem svatým naplněni další učedníci – Anežka, biřmovacím jménem Terezie z Lisieux, Eva – Anežka Česká, Markéta – Klára, Pavla – Anna, Kamila – Marie Magdaléna, Lukáš – Ignác z Loyoly, Anežka – Zdislava, Lucie – Chiara, Petr – Kryštof, Petr – Maxmilián Kolbe a Veronika – Agáta. Vzkládáním rukou otce biskupa Vlastimila přijali v Prachaticích svátost biřmování a do jejich srdce byl vepsán nový, vnitřní zákon („Svůj zákon jim dám do nitra.“ Jr 31,33). Od nynějška jsou uschopněni k tomu, aby převzali veškerou zodpovědnost za svůj život, který dostali od Pána Boha, a aby postavili Boha na první místo ve svém životě.
Fotografie z obřadu najdete ZDE.
Biskup Vlastimil otcovsky kladl biřmovancům na srdce, aby si uvědomili, proč jsou na světě a jak naloží se svým životem. Povzbudil je, aby se učili nahlížet na Boží cesty, na pozvání, které jim Bůh nabízí. Odkazoval na učení Ježíše Krista, na cenný a křehký dar svobodné vůle, na formování svědomí i propojenost s druhými lidmi. „To podstatné pro nás je, abychom dokázali kráčet důstojným způsobem v přítomnosti Boží a plnili si své stavovské povinnosti,“ řekl otec biskup. Hovořil o knížce „Stála jsem u brány nebe a pekla“, kterou od něj potom dostali biřmovanci darem a v níž autorka Gloria Polo popisuje svou zkušenost klinické smrti, kdy se setkala s Ježíšem Kristem a procházela s ním knihu svého života. Popisuje své zděšení z toho, jak si během svého života zdeformovala svědomí a všechno nepatřičné z něj vytěsnila, ale v té knize života to zůstalo zapsáno stejně, jako bude v knize života každého biřmovance zapsáno zlatým písmem jeho biřmování jako dar od Boha, který dostal, aby ho rozvíjel.
„Jen Duch svatý dokáže uschopnit slabé lidi k lidsky nezvládnutelnému úkolu zprostředkovat život, a to život v plnosti,“ řekl otec biskup v souladu s veršem 10,10 evangelia podle Jana. Dospělý křesťan má nabízet křesťanskou naději i přes to všechno, co se kolem nás děje, má být na svou víru hrdý, a ne se za ni stydět. „My se nemáme za co stydět, protože máme Ježíše Krista, který zvítězil nad smrtí a nabízí nám věčný život. Kdo mi může nabídnout něco většího, než Ježíš Kristus?“ Biskup Vlastimil doporučoval, abychom své zkušenosti s Bohem předávali druhým ze srdce a abychom žili v souladu se svou vírou. „Je důležité, abyste si uvědomovali, že se u vás budou lidé dívat víc na to, co děláte, než na to, co říkáte,“ zdůraznil a k nám všem pak směřoval svou prosbu: „Prosme Boha, abychom dokázali o Kristu svědčit lidem kolem nás, abychom jim dokázali zprostředkovat krásu svého vztahu s Bohem. On si používá i naši lidskou slabost, aby přinesl do světa věci, na které my jsme krátcí, ale když je nabídneme Jemu, On se postará.“
A na závěr homilie se pastýř českobudějovické diecéze vroucně modlil: „Přijď, Duchu svatý, Ty, který toužíš člověka obdarovat svými dary. Sestup na nás a naplň nás svou milostí. Nauč nás věrně plnit vůli nebeského Otce a dej nám schopnost růst i nadále v přátelství s Kristem. Ať Tvé světlo zazáří v našich slovech a v našich skutcích. Ať v nás přebývá Tvá síla, abychom přinášeli do světa víru a naději. Uděl nám milost, abychom byli schopni předávat druhým Tvoji lásku, Tvoji útěchu a Tvůj pokoj. Amen.“
Na konci slavnostní liturgie vyjádřili biřmovanci otci biskupovi veliké díky a poděkovali i svému faráři Petrovi Plášilovi za obětavou přípravu na přijetí svátosti a jáhnovi Vojtěchovi Razimovi za všestrannou pomoc. Svůj velký den oslavili se svými duchovními a kmotry netradičním obědem na faře – pizzou.
Text a foto: Stanislava Vitoňová
