Duchovní péče ve zdravotnických zařízeních je analogií k duchovní službě v armádě, u policie a ve vězeňství (tzv. kategoriální pastorace – pastorační péče o různé skupiny věřících). Na rozdíl od těchto pro ní doposud není bezprostřední legislativní opora v zákoně č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, kde je mezi tzv. zvláštními právy registrovaných církví zmíněno právo „pověřit osoby vykonávající duchovenskou činnost k výkonu duchovenské služby v ozbrojených silách - České republiky, v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, zabezpečovací detence, ochranné léčení a ochranná výchova“ (§7 odst. 1 b). Zdravotnictví není explicitně uvedeno.
Nicméně Zákon zdravotních službách (372/2011 Sb.) definuje právo na duchovní péči ve zdravotnictví: Pacient má právo „přijímat ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče duchovní péči a duchovní podporu od duchovních církví a náboženských společností registrovaných v České republice nebo od osob pověřených výkonem duchovenské činnosti (dále jen „duchovní“) v souladu s vnitřním řádem a způsobem, který neporušuje práva ostatních pacientů, a s ohledem na svůj zdravotní stav, nestanoví-li jiný právní předpis jinak.“ (§28 odst. 3 j).
Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví z r. 2006 deklaruje společnou vůli církví a ekumenický rozměr služby. Tato dohoda zavádí pojem „nemocniční kaplan": „osoba (muž nebo žena), která poskytuje duchovní péči pacientům, personálu a návštěvníkům (…) a zajišťuje kontakt s duchovními ostatních církví podle přání pacienta.“ Nemocniční kaplan tedy nemusí být nutně duchovní (kněz, jáhen), ale může jím být i pověřený laik (muž i žena). Důležité je církevní pověření a příslušná kvalifikace.
Dodatek č. 1 této dohody z r. 2011 a Dodatek č. 2 z r. 2019 určuje další podrobnosti, zvl. kvalifikační požadavky na osobu nemocničního kaplana:
Metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví ČR o duchovní péči ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče poskytovatelů zdravotních služeb z r. 2017 je prozatím nejvyšší dosaženou oporou pro službu nemocničních kaplanů ze strany státu.
Co nemocniční kaplan dělá? Nemocniční kaplan nabízí pacientům, jejich příbuzným i zdravotnickému personálu nemocnice osobní setkání a rozhovor, lidskou blízkost a doprovázení v době nemoci, hledání cest, jak důstojně zvládat obtížnou situaci, překonávat osamění a hledat motivaci, porozumění a naději. Pacientům, kteří o to projeví zájem, nabízí četbu Bible či jiné duchovní literatury, duchovní rozhovor, modlitbu a požehnání. Pokud o to pacient požádá, zprostředkuje mu i návštěvu duchovního podle pacientova přání a vyznání. Kaplan není v roli návštěvy, je zaměstnancem nemocnice a členem multidisciplinárního týmu (podobně jako klinický psycholog nebo sociální pracovník).
Katolická asociace nemocniční kaplanů – profesní sdružení nemocničních kaplanů při ŘKC. Členství vyplývá z církevního pověření ke službě. Dále sdružuje dobrovolníky a odborníky. Předseda MUDr. Mgr. Michal Hrnčiarik (Královéhradecká diecéze).
Asociace nemocničních kaplanů – občanské sdružení nemocničních kaplanů při ERC. Předsedkyně Mgr. Anna Šourková (Českobratrská církev evangelická).
Rada pro zdravotnictví při ČBK – úzce propojena s KANK, členové převážně koordinátoři nemocničních kaplanů diecézí. Biskup delegát Zdeněk Wasserbauer.
Koordinátorem nemocničních kaplanů v Českobudějovické diecézi je trvalý jáhen Mgr. Ondřej Doskočil, Th.D.
