V diecézi byla poprvé veřejně uctěna relikvie sv. Mikuláše

Posvátnou relikvii – ostatek sv. Mikuláše, převzal biskup Vlastimil Kročil 20. února 2019 v sídle patriarchátu v Benátkách za účasti zástupců patriarchátu a naší českobudějovické diecéze. Pro katedrálu nesoucí jméno téhož světce, ji věnoval benátský patriarcha Mons. Francesco Moraglia.

Fotogalerie

Promluva otce biskupa Vlastimila Kročila u příležitosti Slavnosti sv. Mikuláše

Opět se scházíme, abychom společně oslavili sv. Mikuláše, patrona naší katedrály i celé českobudějovické diecéze. Tuto slavnost začínáme – jako již tradičně – modlitbou nešpor, která je důležitou součástí života církve. Všichni chceme děkovat Pánu za dnešní den, ale především děkujeme za příklad světce, který je naším ochráncem a přímluvcem.

Rád bych v tuto chvíli vyjádřil radost nad tím, že dnes poprvé může být vystavena k veřejné úctě relikvie sv. Mikuláše. Už v období rané církve bylo zvykem, že eucharistie se slavila na hrobech světců – mučedníků. To zvláštní duchovní pouto a obdiv k těm, kdo se stali hrdinnými svědky víry, nikdy nebylo přerušeno! Poté co vyšla církev z katakomb, ostatky světců byly přenášeny do nově budovaných bazilik a chrámů, a dodnes se ukládají ostatky světců do oltářní menzy, na níž se slaví eucharistická oběť.

Když při poslední úpravě liturgického prostoru naší katedrály v letech 2011-2013 byla pořízena i nová mramorová menza, byl také do ní uložen ostatek světce. Můj předchůdce, biskup Jiří, si přál, aby naše katedrála měla relikvii sv. Mikuláše, ale protože nebylo jednoduché ji získat, byl nakonec do oltářní menzy uložen ostatek světce, prachatického rodáka a filadelfského biskupa, sv. Jana Nepomuka Neumanna. Teprve letos v únoru se podařilo, díky velkorysé vstřícnosti benátského patriarchy Francesca Moraglia, relikvii sv. Mikuláše pro naši katedrálu získat.

Všeobecně je známo, že hrob sv. Mikuláše se nachází v jihoitalském městě Bari, kam byly světcovy ostatky přeneseny z Myry v roce 1087. Námořníci z Bari, kteří tehdy výpravu podnikli, jsou někdy označováni za piráty, jindy za zachránce ostatků před zneuctěním ze strany Saracénů. Málokdo však ví, že několik let po jejich úspěšné výpravě, se do Myry vypravili i benátčané a to v roce 1099, aby ostatky světce přenesly do chrámu sv. Mikuláše na benátské laguně. Tak se stalo, že sv. Mikuláše uctívali jak v Bari, tak i v Benátkách a bylo jen otázkou času, kdy se zrodí vskutku ožehavý spor o pravost jeho ostatků.

Do vášnivých sporů vnesla více světla až věda. Díky jí bylo v roce 1992 prokázáno, že ostatky v Benátkách i v Bari, patří „jednomu a témuž jedinci, který žil na přelomu 3. a 4. století“. Jak se zdá, první výpravě z Bari se podařilo odvést větší část ostatků, ale zdaleka ne všechny. A tak se stalo, že zbylou část odvezli benátčané.

Vezme-li se v potaz ta skutečnost, že biskup Mikuláš byl známý nejen pro svou dobrotivost či jako obhájce pravé víry, když je podepsán i mezi účastníky Nicejského koncilu, a také i to, že již v době své smrti byl považovaný za světce, jehož hrob se záhy stal cílem poutníků, pak nelze ani předpokládat, že by byly přeneseny ostatky někoho jiného; účastníci výpravy z Bari, stejně tak jako i benátčané tedy dobře věděli, kde mají světcovy ostatky hledat.

I v naší katedrále máme dnes před očima hmotnou připomínku světce, kterému můžeme projevit úctu. Kéž je sv. Mikuláš mocným přímluvcem a ochráncem pro všechny, kdo s upřímností hledají a usilují o cestu jednoty! Kéž i celá naše diecéze vzkvétá pod jeho mocnou ochranou a na jeho přímluvu!

Sv. Mikuláš nás vybízí ke svatosti

Postavu sv. Mikuláše, světce, k němuž se obracíme s velikou pokorou, se v homilii pokusil vykreslit generální vikář David Henzl.

„Téma, které máme se svatým Mikulášem společné, je svatost. Naším cílem je naplňovat Boží plán, který s každým z nás Bůh má. Před tento Boží plán mnohdy klademe překážky a stavíme své vlastní plány. Zcela jistě o tuto svatost zápasil také sv. Mikuláš, o jehož životě mnoho nevíme,“ řekl David Henzl. Už samotné množství legend o této historické postavě však má vypovídající hodnotu. Ať už jde o skutečné události ze života světce nebo projekce zbožných životopisců. Záhy po jeho smrti byl totiž uctíván na východě a během středověku se úcta k němu rozšířila také na západ.

„Jen jeden je svatý – náš Pán, Bůh, jak slyšíme z úst proroka Izajáše: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů… (Srov. Iz 6,3). Od Něho pochází veškeré světlo, poznání a moudrost. A když necháváme vstoupit božího Ducha do svého vlastního života, také se stáváme svatými.“ Sv. Mikuláš se díky svatosti stal divotvůrcem a zcela jistě učinil mnoho zázraků, které skrze něj učinil Kristus. Byli to projevy Kristova božství – viditelná znamení neviditelné Boží moci. „Biskup z Myry byl takovou živou svátostí. Také my jsme povoláni stát se svatými, aby se i v našem životě projevila neviditelná Boží moc. Aby také ti, kdo Boha dosud nepoznali, v nás mohli vidět viditelné znamení božího Ducha,“ uvedl generální vikář David Henzl.

(Autor článku: Miroslav Bína)