Církve dostanou druhou splátku finančních náhrad

Koncem roku dostanou církve zahrnuté do zákona o majetkovém vyrovnání druhou splátku finanční náhrady. Z dvoumiliardové sumy největší podíl připadá katolické církvi. Část peněz jde do speciálně zřízeného fondu, část jednotlivé diecéze investují – kvůli zabezpečení do budoucna i proto, že vydávání hmotného majetku jde pomalu. Církve plánují také investice do veřejně prospěšných projektů – v tom ale čekají na nutné dohody se státem, řekl ČTK generálnísekretář České biskupské konference (ČBK) Tomáš Holub.

Oblasti, kterým se chce katolická církev věnovat, jsou školství, sociální a zdravotní. Například Charita ČR byla obnovena záhy po revoluci a je mimo jiné průkopníkem zdejšího hospicového hnutí.

Vznik církevních škol umožnil školský zákon už v roce 1990, nyní ale ministerstvo školství s odkazem na restituce zvažuje, že církevním (a soukromým) školám přestane vyplácet dotace na provoz, ve hře je 400 milionů korun. Podle kritiků by to mohlo vést k zániku řady škol, z nichž některé se věnují handicapovaným a sociálně znevýhodněným dětem. Případný výpadek peněz by ale církevní školy podle plzeňského biskupa Františka Radovského určitě nenahrazovaly zaváděním školného. „To by musely odejít chudší děti, to nechceme,“ říká.

V oblasti sociální a zdravotní církve věří, že se jim podaří uzavřít potřebné dohody se státem. Katolíci chtějí zřizovat hospice i nemocnice, stát by však měl, tak jak je tomu v dalších zemích, přispívat na jejich provoz. V případě zdravotnictví jde zejména o úhradu zákroků od pojišťoven. V sociální oblasti církev deklarovala, že je připravena, až to umožní zákony, investovat ročně stovky milionů do sociálního bydlení a na přípravě zákona se podílí.

Církve chtějí participovat se státem i na obnově kulturního dědictví. Církevní subjekty mohou jako kterýkoli jiný vlastník žádat o dotace z veřejných zdrojů. Zatímco památkové programy ministerstva kultury na církev pamatují, krajské úřady podle Holuba dotace krátí s odkazem na restituce. Drtivá většina nemovitých památek, jež stát církvi vrací, je ale poznamenána dlouholetým zanedbáváním péče o ně. V Plzeňské diecézi je dnes z celkového počtu 480 více než stovka ohrožených kostelů v různém stadiu devastace.

Příspěvek od státu, který pokrývá především platy duchovních, se bude postupně snižovat a skončí v roce 2030. Samostatně začnou církve hospodařit v roce 2043, kdy skončí třicetiletá lhůta vyplácení finanční náhrady. Pro státní finance je nový model financování církví výhodnější, neboť znamená zrušení mandatorního výdaje, který by se v budoucnu stále zvyšoval. Ani dnešní platy duchovních nejdou z daní obyvatel, ČBK uvádí, že do státního rozpočtu z majetku, který byl církvím zabaven, plynou ročně přibližně čtyři miliardy korun.

Platy kněží budou v novém modelu hradit biskupství za finanční spoluúčasti farností. Podle Holuba budou diecéze mezi sebou vzájemně sdílet své hospodářské výsledky, diecéze ve většině případů již zveřejňují své výroční zprávy.

Majetek a možné zisky diecézí se regionálně liší, s ohledem na historii či množství věřících. Některé diecéze jsou schopné už dnes se z 50 procent financovat samy ze sbírek věřících a z výnosů svého hospodaření. I proto ČBK říká, že hospodaření katolické církve se bude řídit principem subsidiarity a solidarity a účet, který zřídila u banky, zahrnuje fond investiční, rezervní a právě solidární, z nějž budou podporovány ekonomicky slabší diecéze.