Slovo laika

10.12.2018 Miroslav Bína

10. 12. 2018, České Budějovice; V moderních demokratických společnostech jsou základními morálními principy svoboda, právo a sociální spravedlnost, jinak řečeno „dobro“. Není třeba příliš zdůrazňovat, že všechny tři uvedené kategorie jsou také prubířskými kameny pluralistické společnosti.

„Bůh stvořil člověka,… jako muže a ženu je stvořil“ (Gn 1,27); Ilustrační obrázek: outsetministry.org

Jsou to ovšem i morální zásady, pomocí nichž právě křesťanství po dobu dvou tisíc let formuje duše, formuje vědomí lidí tak, aby byly samozřejmými jistotami, vnímanými jako neměnné konstanty života. V posledním období, snad vlivem přílišného působení konzumu a touhy po požitku, jsou uvedené morální zásady zastiňovány zdůrazňováním určité problematiky nebo problematik, které byly dosud pojímány jako minoritní nebo existující na okraji (nikoli pejorativně) zájmu společnosti. Sem spadá dnes tolik aktuální gendrová otázka, postavení žen, či postavení jinak orientovaných jedinců.

Není úkolem tohoto příspěvku polemizovat s antropologicko- filosoficko – psychologickými teoriemi, neboť „papír unese všechno“, zcela podle zásady, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému a tímto obrazem je nekonečný dar lidské kreativity. Jen se podívejme do zachovalých a pietně ošetřovaných klášterních knihoven na Strahově, v Teplé nebo ve Vyšším Brodě. Kilometry a kilometry myšlenek… Mnozí pro ně umírali, mnohým přineslo jejich publikování místo na slunci či dokonce povýšení na oltář…

Historie lidského rodu jednoznačně dokládá, že nejvyšší normou, kterou člověk musí následovat a jí prosazovat dokonce i proti jakékoli autoritě je svědomí. Svědomí, každého jedince je nesporné, je odrazem pochopení Boha, je cestou ke svátosti smíření. Asi nebude na škodu si připomenout , že v První knize Mojžíšově – Genesis, kapitola 2., verš 24 jsou uvedena tato slova „opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“. Přitom Druhá kniha Mojžíšova – Exodus v kapitole 20, verš 12 jednoznačně přikazuje „Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh“. Stačí tato zmínka textů platných tisíce let jako doklad pro přirozenou existenci rodiny, přirozenou rozdílnost pohlaví, přirozený život společnosti?

Co říci na závěr? Snažme se žít svůj každodenní život vírou, kterou si je třeba chránit, neboť je setrvale a přirozeně vystavována úkladům. Pochybovati je lidské, ale věřiti božské. Soudcem našich činů budiž naše svědomí. A při posuzování ostatních se naučme rozlišovat hříšné jednání a hříšnou osobu. Vždy se najdou jednotlivci, kteří se budou dožadovat nejrůznějšími způsoby svých odlišných „práv“, většinou pod zástěrkou svobody, jindy zase útlaku. Pochopení pro taková práva však v žádném případě nemůže a nesmí být v rozporu se základními morálními principy. Vždyť i setrvalé volání po právech žen, nazírané z nejrůznějších úhlů, zapomíná na jednu zásadní skutečnost, že církev Kristova je také a především církví Panny Marie, matky nás všech.

(Autor článku: JUDr. Jan Kotous)