Setkání s Písmem Svatým

Ilustrační obrázek bks.koinonia.cz

V letním období od poloviny července až do konce srpna nás v rámci druhého čtení nedělní mešní liturgie bude provázet List Efesanům. V Efesu, hlavním městě tehdejší římské provincie Asie, Pavel strávil během své třetí misijní cesty více než dva roky, o kterých nám podávají zprávu Skutky apoštolů v 19. kapitole. Co se týče jazyka a témat, je List Efesanům natolik specifický, že je považován ne přímo za dílo samotného apoštola Pavla, ale spíš jeho žáka, který v něm rozvíjí některé myšlenky svého učitele.

Na začátku listu je formou hymnu přiblíženo tajemství Božího plánu spásy, zjeveného a uskutečněného v Ježíši Kristu, v němž Bůh požehnal věřící vším duchovním požehnáním. Ještě před stvořením světa je vyvolil a předurčil, aby se stali jeho adoptovanými syny, kteří chválí slávu jeho milosti, vykoupení a odpuštění hříchů krví jeho milovaného Syna. Tak odhalil tajemství svého záměru: sjednotit v plnosti času všechno stvoření v Kristovi jako hlavě, která drží soudržně celé tělo. V něm se židé stali dědici Božího příslibu a pohané, kteří přijali evangelium, byli posvěceni Duchem Svatým. Apoštol děkuje za víru a lásku křesťanů v Efesu a modlí se za to, aby dosáhli plnost poznání tajemství spásy, jehož středobodem je vzkříšení Krista, Pána všech vesmírných mocností a zároveň hlavy církve, svého těla. (1,1-23)

Kristus přinesl vykoupení hříšnému lidstvu, židům i pohanům; nekonečně milosrdná Boží láska všechny vytrhla z moci satana a skrze spojení s Kristem ve křtu přivedla ke vzkříšení a k spáse, tedy k účasti na Božím životě. Spása není ze skutků člověka; je darem Boží milosti pro toho, kdo na ni odpovídá vírou. Kristus svou smrtí na kříži spojil všechny v jedno společenství církve, protože odstranil zeď oddělující židy, kteří měli smlouvy a zaslíbení, a pohany, kteří žili bez naděje a bez Boha. Všichni teď působením Ducha tvoří živý svatý chrám, jehož úhelným kamenem je sám Kristus a základy apoštolové a proroci. (2,1-22)

Pavel byl Bohem povolán k tomu, aby zvěstoval Kristovo tajemství, univerzálnost spásy pohanům, kteří v něm mají podíl na důstojnosti izraelského národa. Spolu tvoří jediný Boží lid, církev, skrze kterou Bůh nyní také nebeským mocnostem odhalil svůj skrytý plán spásy. Pavel se v modlitbě obrací k Otci všech bytostí, aby věřící dosáhli zralosti víry a lásky, a tak mohli pochopit nesmírnost Božího tajemství a vše přesahující Kristovu lásku. (3,1-21)

Jednota křesťanů je založená na přijetí stejného Ducha ve křtu a posílená svazkem pokoje; jejím pramenem je jeden Bůh, Otec, který působí všechno ve všech. Boží milost se u každého projevuje podle toho, jak byl obdarován Kristem. Různá individuální obdarování mají sloužit k dosažení zralé víry a k budování církve, Kristova těla; on je jeho hlavou a zdrojem jeho životaschopnosti. Věřící křtem do tohoto těla začleněni mají odložit „starého člověka“ a obléct si „nového člověka“, který žije ve shodě s vůlí Stvořitele podle vzoru samotného Krista. Tato změna se má projevit především odlišným mravním jednáním: mluvit pravdu, zvládat hněv, nekrást, být dobrý a milosrdný a vzájemně si odpouštět. (4,1-32)

Srdcem křesťanské morálky je láska, jejímž vzorem je Kristus, který se za nás obětoval na kříži. Věřící, očištěný tímto projevem Boží lásky, má žít v čistotě a zanechat všech neřestí, které mu brání vstoupit do Kristova království. Neřestný a ve své podstatě modloslužebný život ve tmě má být minulostí. Křesťané byli Kristem ve křtu osvíceni, vystoupili z temnoty, stali se „světlem v Pánu“, a proto mají žít jako děti „světla“ a moudře využívat čas spásy, do kterého nás uvedl Kristus, poznávat a konat Boží vůli a nechat se vést Duchem Svatým, který život věřícího proměňuje na chvalozpěv a díkuvzdání Bohu. (5,1-20)

Vztah křesťanských manželů je pro Pavla konkrétním znamením vztahu Krista a církve, „velkým tajemstvím“. Děti mají ctít rodiče, kteří je naopak nemají dráždit k hněvu; otroci mají své pozemské pány poslouchat jako Krista a chování pánů k nim má být bez násilí a hrozeb, protože všichni mají stejného Pána, který každého soudí spravedlivě. (5,21-6,9)

Pavel adresáty povzbuzuje k rozhodnému duchovnímu boji proti zlým mocnostem a temným silám s pomocí Boží výzbroje, kterou je pravda, spravedlnost, odhodlanost k šíření evangelia a především víra. Tento boj má být neustále provázen modlitbou v Duchu za všechny věřící i za Pavla, který je s Efesany v trvalém spojení. (6,10-24)

(Autor článku: ThLic. Julius Pavelčík, Th.D.)