Reportáž z letošní diecézní pouti

V sobotu 9. října se konala Diecézní pouť v Českých Budějovicích. Děkujeme všem, kteří se zúčastnili a také všem, kteří jakkoliv při přípravě a realizaci pouti pomohli. Více fotografií z pouti si můžete prohlédnout ve fotogalerii ZDE.

Pontifikální mše sv. v klášterním kostele Obětování Panny Marie; foto: Petr Samec

V sobotu po velmi chladné noci jsme se probudili do slibného, i když pořád chladného rána. A myšlenky mnohých z vás možná patřily Diecézní pouti a ti, kteří mohli, se také na ni vydali.

Poutníky v katedrále sv. Mikuláše, kde začínal program, přivítala Marie Němcová, která předala slovo otci biskupovi Pavlovi, jenž připomněl, co vlastně znamená pouť: „Hlavní rozměr pouti je však především duchovní. Při putování, kdy se člověk vymaní ze všedních stereotypů, se člověk snáze podívá na svůj život s odstupem. Je tak lépe disponován k modlitbě i přemýšlení o vlastním životě. Poutě jsou často příležitostí k hlubšími setkání s Bohem, změně života, smíření. Poutníci čerpají na posvátných místech sílu k životu podle víry nebo nějakému světci svěřují svou konkrétní starost či úmysl.“

Ve shodě s tím jsme nikde nenašli žádné kolotoče, ale poutníky, kteří z různých míst ať už pěšky, auty nebo autobusy připutovali z Českých Budějovic a z různých míst naší diecéze. Nesmíme zapomenout zmínit noční poutníky, kteří pod záštitou Diecézní charity ušli z Českého Krumlova 30 kilometrů a poté se zúčastnili mše svaté. V noci putovali i mladí pod vedením otce Rafaela Kacy a Petry Pletánkové z Diecézního centra pro mládež. Ti svou noční pouť věnovali za pronásledované a cestou se také modlili křížovou cestu s příběhem jedné uprchlické rodiny z Afghánistánu. Dohromady tak přes noc do Budějovic doputovalo kolem padesáti poutníků.

Program v katedrále dál pokračoval divadelním veršovaným představením souboru Johánek z Nepomuku pod vedením paní učitelky Vopalecké o životě sv. Jana Nepomuckého.

Svatý Jan byl právě svržen do Vltavy – závěr představení dětí ze souboru Johánek z Nepomuku; foto: Petr Samec

Z Nepomuku k nám do Budějovic také připutovala procesní socha sv. Jana Nepomuckého a jeho ostatek. S procesní sochou šel neliturgický průvod do klášterního kostela Obětování Panny Marie, kde od půl jedenácté byla pontifikální mše svatá s otcem biskupem Vlastimilem Kročilem. Děti se ale oddělily od rodičů a v hudebním sále v objektu kláštera měly bohoslužbu slova s otcem Rafaelem. K ostatním se přidaly až na bohoslužbu oběti a posedaly si na připravené deky před lavicemi. Při mši svaté kázal Otec biskup Pavel Posád, který promluvu věnoval především sv. Janu Nepomuckému. Z homilie jsme vybrali několik myšlenek:

„Svatý Jan stojící na místě proudících davů, v centru turistického ruchu, má otevřené obě oči i uši, ale zavřená ústa. Jako by nám tím gestem říkal: ‚Nezavírejte oči před světem a jeho radostmi či bolestmi. Musíte umět naslouchat.‘ Před otevřením úst je však třeba dobře vážit, jak to dělal prestižní právním a dobrý advokát Jan. Vede-li nás k naslouchání empatie, při zvažování informace musí rozhodovat láska.“

…

„Jan Nepomucký je nejčastěji zobrazován s křížem v ruce. Soustředěně hledí na Ukřižovaného. Jako by chtěl k němu přivést i náš pohled a prozradit nám, kde se hledá síla k životu světce. Zahleděni na Krista evangelií si vtiskujeme do srdce jeho podobu a osvojujeme si model křesťanského jednání.“

…

„Sv. Pavel píše, že nestaví ani na posuzování druhých, ani na pocitu klidného svědomí, ale na Bohu. Ten bude soudit. A to má být první starostí křesťana: co na to Bůh, jak to vidí On? Každý den jde o spoustu maličkostí, které rozhodujeme. Pokud se poctivě učíme hledat Boží přání, jsme na správné cestě ke svatosti.“

…

„Socha sv. Jana Nepomuckého stojí nejčastěji na mostě, který spojuje dva břehy. Víme přitom, že Jan byl člověkem věrným a pevným. Zdá se mi, že dnešní době, která na jedné straně trpí zbytečnými konflikty a na straně druhé kvůli takzvané politické korektnosti zbaběle pošlapává skutečné hodnoty, ukazuje na nutnost pevného charakteru, který je věrný a zároveň moudrý, protože stojí v Boží pravdě a nechá se opracovávat Boží láskou.“

Po mši svaté se účastníci pouti, kterých bylo kolem 300, vyhrnuli z kostela na chodbu, kde už řeholní sestry s dovezených buchet připravily občerstvení a prochladlé či vyhládlé poutníky obsloužily.

Odpolední program začínal v půl druhé a dospělí si mohli vybrat. Ve třech turnusech si mohli prohlédnout s Jiřím Váchou z památkového oddělení nově zrekonstruované biskupství. S Jiřím Míchalem zase mohli projít klášter s komentovanou prohlídkou ve dvou turnusech. Kdo chtěl, mohl stihnout obojí. A třetí nabídkou byla přednáška v horním sále biskupství s profesorem Weisem s názvem „Počátky křesťanství v Čechách“.

Poutníci si mohli prohlédnout i pracovnu diecézního biskupa Otce Vlastimila; foto: Petr Samec

Samozřejmě, že jsme také pamatovali na děti. Ty měly přichystané aktivity hned na zahradě vedle kláštera, které si pro ně připravilo Středisko volného času Síť Pacov pod vedením Petry Koblicové. Ve fotokoutku se s různými rekvizitami a s pěti Janovými vlastnostmi v podobě hvězdiček mohly vyfotit, mohly si také vybarvit lodičku a nalepit si do ní sv. Jana Nepomuckého, učit se rybářské uzly, zaběhat si s vodou či skládat různé znaky (ČB biskupství, státní znak, znak biskupa Vlastimila a další). Druhé stanoviště bylo okolo kašny na náměstí Přemysla Otakara II., kde zrovna byly Švestkové trhy, takže náměstí bylo plné stánků a lidí. Na sloupcích okolo kašny byly přivázané listy, z kterých se děti dozvěděly něco o sv. Janu Nepomuckém a o době, v které žil. Na začátku dostaly list s křížovkou, do které z úkolů na připevněných listech doplňovaly správné odpovědi. V tajence pak vyluštily, co vlastně znamená těch pět hvězd okolo jeho hlavy (Mlčel jsem). Po celou dobu pouti byl přístupný celý objekt dominikánského kláštera, v jehož křížové chodbě byla instalována interaktivní výstava o vodě v misiích. Součástí výstavy jsou i fotografie ze křtů dětí a obrázky s rekordy o vodě, které na Pastorační středisko přišly vloni od dětí a jejich rodin. Tato pouť se totiž chystala už před rokem, ale kvůli zhoršené situaci s covidem nemohla být uskutečněna. Otevřený klášter přivábil mnoho turistů a ti se zajímali o naši pouť, co se tam vlastně děje.

Poutníkům byl také nabídnut duchovní program. V kostele Svaté Rodiny mohli uctít ostatek sv. Jana Nepomuckého s modlitbou za duchovní povolání pod vedením Kongregace sester od Nejsvětější svátosti a v katedrále prožít adoraci a modlit se Korunku k Božímu milosrdenství s Rodinou Panny Marie z Nových Hradů. Tam také mohli využít přímluvné modlitby.

Závěrečné požehnání poutníkům od Otce biskupa Pavla; foto: Petr Samec

Den byl opravdu vydařený a požehnaný. Všem poutníkům děkujeme za to, že přišli a že se svými kněžími, biskupy a s týmem Pastoračního střediska vytvořili společenství na diecézní úrovni. Všem, kteří jakkoliv pomáhali nebo se za úspěšný průběh pouti se modlili, Pán Bůh žehnej. Diecézní pouť byla finančně podpořena Statuárním městem České Budějovice a pan primátor Jiří Svoboda přijal nad poutí záštitu. Toho si velmi vážíme a též dekujeme.  

Těšíme se na další setkání s vámi.

Iva Hojková, Pastorační středisko BCB