„Pravda“ – postní zamyšlení

23.02.2018 Miroslav Bína

Nedávno jsem četl knihu vzpomínek osobního tajemníka prezidenta TGM JUDr. Antonína Schenka. Popisuje zajímavý dialog mezi prezidentem a MUDr. Maixnerem. Prezident:“Proč se neřekne pravda?“  Maixner: „Vždyť je to pravda“. Na to prezident už nereagoval. Jednalo se tehdy, počátkem června 1934, o zprávu o zdravotním stavu TGM.

Kratičký dialog mezi prezidentem Osvoboditelem a jeho lékařem odráží i po letech stálou otázku naší společnosti. Co je vlastně v Čechách pravdou? Ottův slovník naučný: „Pravda jest provždy věc soudu“. Kdo u nás však soudí a tedy i určuje co je pravda? Platí, že „hlas lidu hlas Boží“? Kdo je potom ten lid? Snad „mlčící většina“ podle kardinála Duky? Kant se v souvislosti s pravdou odvolává na smysly, které neklamou. Ne proto, že by správně soudily, ale že nesoudí vůbec. Jak blízké známému: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“ (Lk, 6:37). Nad Pražským hradem vlaje od dob prezidenta TGM prezidentská standarta. Je na ní nápis „Pravda vítězí“. Údajné heslo husitského krále. Jenže jediný opravdu národem zvolený český král Jiří z Poděbrad měl heslo „Pravda Páně vítězí“. Proč se tedy neřekne pravda?

(Autor článku JUDr. Jan Kotous)