Postavme školu v Africe – duchovní obnova pro nejmenší
16. 3. 2019, Klokoty; Již tradičně nabídlo klokotské Misijní klubko možnost nabrat sil v postní době. Sobotní program sestával z duchovního slova, promítání fotek a předávání zkušeností z misií, společného stolování, hraní, venkovní křížové cesty a mše svaté.
Snímky: PMD
Podstatou Papežského misijního díla dětí je stejně jako ve všech dalších misijních dílech modlitba za misie a praktická pomoc. Misijní klubka (buňky Díla dětí) se vyznačují přesahem ven ze své skupinky. Poznáme je podle jejich stop ve farnosti nebo místě – potkáme je na Misijním jarmarku, do nějž děti vyráběly výrobky, vybízí nás, ať věnujeme “jeden dárek navíc”, chodí do domovů důchodců, malují pohledy pro misie apod. Svou víru si prostě nenechávají pro sebe.
I když je modlitba nedílnou součástí všech běžných setkání Klubka, potřebují někdy velcí i malí misionáři nabrat sil. K tomu je určená postní doba a klokotské Misijní klubko každoročně nabízí tuto možnost některou s postních sobot právě na Klokotech.
V roce, který papež František vyhlásil rokem misijním s heslem “Pokřtění a poslaní” snad ani nejde jinak než stále znovu rozjímat tato dvě jednoduchá slova. P. Karel Mec, omi, který celý den duchovně doprovázel, téma srozumitelně a vtipně předal všem 70 účastníkům všech věkových kategorií, což je počin hodný obdivu. Praktické zážitky z misií – jak se v Ugandě jezdilo na kole za období dešťů, kolik je dětí ve třídě, co míval Vojta Nádvorník obvykle k obědu a další zážitky jsou informace, které “cizí” zemi také přiblíží o mnoho tisíc kilometrů blíž. Jaké to je starat se o školu, shánět na její stavbu peníze, volit ředitele a další si děti mohly vyzkoušet při hře připravené tématu přímo na tělo. A i když počasí příliš nevybízelo, nebo spíše nedovolovalo projít venkovní křížovou cestu, o zážitek se postaralo zabíjení hřebíků do dřevěného kříže, který cestu v kostele provázel.
Celý den vždy nenápadně provází úvodní a závěrečné rituály společné modlitby u fotografie misionářky Matky Terezy, kladení barevných srdíček/přímluv za blízké i potřebné do středu kroužku modlitby nebo misijní klubko, které si děti na závěr mezi sebou hází a tentokrát vymýšlely, čím by jednou chtěly a měly být, aby byly užitečné pro svět. Pro svět, který Krista nezná, ale zoufale po něm touží. Nebo pro svět, který postupně přijímá křesťanské hodnoty, ale zoufale potřebuje pomoc v základních životních podmínkách. Tyto dva body se věříme dětem v celoroční činnosti i díky těmto slavnostnějším příležitostem vrývají do duše.
(Autor článku: Hana Koukalová)