HLAS v Záblatí

Požehnání nových zvonů při poutní mši svaté v kostele Umučení sv. Jana Křtitele v Záblatí (farnost Lažiště).

Foto: Stanislava Vitoňová / Člověk a víra

V neděli 28. srpna 2022 požehnal otec biskup Vlastimil při poutní mši svaté v Záblatí dva nové zvony. Završil tak několikaleté úsilí obce, která si přála něčím zvelebit místní kostel a na radu pana faráře Šimona Stančíka nechala ulít dva zvony – sv. Jana Křtitele a sv. Vojtěcha. Fotografie ze slavnostní události si můžete prohlédnout ZDE. Původní zvony byly před sto lety zrekvírovány a z věže kostela dosud zazníval jen malý stávající zvon při pozdvihování.

Foto: Stanislava Vitoňová / Člověk a víra

Pan starosta Klabouch poděkoval všem, kteří výrobu nových zvonů svými příspěvky umožnili, a sdělil přítomným, že pravděpodobně na začátku listopadu budou tyto zvony v hodnotě 850 tisíc korun vyzdviženy do věže a opatřeny elektrickým pohonem. Zvony jsou dílem zvonařského mistra Michala Votruby, který byl na slavnosti přítomen a o němž se otec biskup vyjádřil, že je požehnáním pro českobudějovickou diecézi.

Otec biskup Vlastimil ve své homilii překrásně propojil obě hlavní témata slavnosti – zvony a Umučení sv. Jana Křtitele – když hovořil o hlasu či zvuku. Hlas zvonů oznamuje radostnou zvěst a povznáší naši mysl k Bohu. Provází nás životem, zaznívá při radostných i bolestných životních událostech. Podobně vstupoval hlas Jana Křtitele i do života krále Heroda. „Herodes měl Jana rád, chtěl naslouchat jeho hlasu. Ne každý, kdo k nám promlouvá, je schopen proniknout do našeho srdce, aby ho mohl pohladit, abychom tomu hlasu byli ochotni naslouchat, aby ten hlas měl sílu něco v našem životě změnit. Kdo takový hlas našel, by měl děkovat Bohu i tomu, od kterého ten hlas vychází,“ říkal otec biskup.

Herodes však tento hlas zabil. Protože byl zbabělec a šlo mu hlavně a jeho moc a slávu, nevzal svůj slib Salomé zpět a nechal na její přání Jana Křtitele ve vězení popravit. Uvědomoval si, že když to učiní, už nikdy neuslyší ten hlas, který byl schopen změnit něco v jeho životě k lepšímu. Nečekal, že se dostane takto do úzkých, ale necouvl. I my si musíme dávat pozor, protože ďábel je daleko chytřejší než člověk a může nám připravit situaci, v níž selžeme a která se už nedá nikdy vrátit.

Hlasy kolem sebe máme proto, aby nás nasměrovávaly, kudy máme v životě kráčet. Mohou mít různou podobu – zvonů, lidské bytosti nebo Božího slova, Ježíšova slova, a mají být tím ukazatelem cesty, po níž máme jít. Je to něco, čeho bychom se neměli nikdy vzdát, protože žijeme na této zemi jenom jednou. Musíme projít tímto životem, abychom jednou mohli předstoupit před Boží tvář.

Sv. Jan Křtitel strávil na poušti mnoho let, naučil se naslouchat Bohu, slyšet v tichu pouště Jeho hlas a tomuto vnitřnímu hlasu naslouchat. Uvědomme si, že se nerozhodujeme jenom hlavou, ale i místem, které máme v srdci a kde má být přítomen Ježíš Kristus. Tam můžeme zaslechnout Jeho hlas. Můžeme se zeptat sami sebe, zda máme ve svém srdci nastěhováno své ego, nebo tam necháme místo pro Ježíše Krista? Snažme se, abychom v sobě tento hlas nezabili, jako ho zabil Herodes a už ho nikdy neuslyšel. Uvědomme si, že víra v Boha je obrovský dar, se kterým se musíme učit pracovat a kterého si musíme vážit.

Protože až jednou budeme stát před tváří Boží, musíme na to být připraveni. Pán Ježíš se vtělil, zřekl se svého Božího majestátu, protože by nás zničil, kdybychom Ho uviděli v Jeho majestátnosti. Až bude naše duše jednou stát před majestátem Ježíše Krista a On nám řekne: „Pojď do mého království!“, může se stát, že k Němu nebudu schopen udělat ani krok, protože mi to bude způsobovat obrovskou bolest, neboť Jeho zář nesnesu.

Pán Ježíš nás chce přijmout, ale my jsme si nepřipravili během života svatební šat, který by byl schopen unést tuto zář. Tím svatebním šatem je Eucharistie, kterou při každé mši svaté přijímáme a jež nás ztotožňuje s Ježíšem Kristem. Pak budeme schopni unést tuto zář, protože budeme mít v sobě Krista. Je to velmi jednoduché. Jen to chce víru a přijetí učení církve. Máme svobodu, můžeme se sami rozhodovat, co uděláme a neuděláme. Ale pamatujme na to, že život můžeme žít jenom jednou. Pokud při přechodu ze smrti do života poznáme, že jsme se spletli, budeme mít smůlu. Pokud jsme se nespletli, budeme se moci navěky radovat.

Foto: Stanislava Vitoňová / Člověk a víra

Prosme Pána, aby nám dával potřebné světlo k tomu, abychom se uměli správně rozhodovat. A kéž nás tyto zvony, když zazvoní, vyzvou k zamyšlení, jestli Bůh je nebo není a jestli Ho budu nebo nebudu potřebovat, až budu odcházet na věčnost. Amen.

Text: Stanislava Vitoňová