Ekumenismus je snaha o sjednocení křesťanů
18. – 25. 1. 2019, ČR; Každý rok 18. ledna, na památku Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, začíná Týden modliteb za jednotu křesťanů. V tomto čase jsou pozváni věřící všech křesťanských denominací ke společným, ekumenickým, modlitbám. Co bylo příčinou jejich rozdělení a naopak, co mají společného?
Ilustrační snímek: ERC v ČR – Ekumenická slavnost v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů 2018 kostele sv. Vojtěcha v Praze 6 – Dejvicích
Slovo ekumenismus vzniklo z řeckého oikúmené, tj. „celek obydleného světa“, a je jím označována snaha o sjednocení křesťanů. Úkolem ekumenického hnutí je úsilí o sbližování, spolupráci a případně i sjednocování křesťanských církví. Ekumenou se pak rozumí společenství všech křesťanských církví a jejich spolupráce.
Pro jednotu křesťanů kritické 11. a 16. století
V historii křesťanství došlo ke dvěma hlavním roztržkám: První roztržky povstaly na Východě popíráním věroučných formulí Efeského a Chalcedonského koncilu. V roce 1054, kdy kardinál Humbert de Silva Candida exkomunikoval konstantinopolského patriarchu Michaela Kerullaria a prakticky celou východní církev, pak došlo k Velkému schismatu, které vyústilo v rozdělení církve na dvě větve: dnešní tzv. západní (tj. katolickou) a na ní navazující církevní směry vč. protestantských a tzv. východní (tj. pravoslavnou čili ortodoxní).
Ke zlepšení vztahů mezi západní a východní církví došlo až ve 20. století, kdy 7. 12. 1965 sv. Pavel VI. a konstantinopolský patriarcha Athenagoras sňali vzájemnou exkomunikaci vyhlášenou jejich předchůdci.
K druhému velkému rozkolu došlo po více než čtyřech stoletích na Západě na základě událostí, které se označují pojmem reformace. Od 16. století je od římského stolce odděleno více národních nebo konfesijních společností a z těchto náboženských sporů vznikla celá řada náboženských válek, zejména pak vlna občanských válek, které sužovaly Evropu v 16. a 17. století. Z těchto odloučených církví zaujímá zvláštní místo anglikánské společenství, které zčásti uchovává katolické tradice a katolické struktury.
Autor: Original PNG diagram: Vardion and others; SVG version: Stevertigo and Rursus (dle americké tradice); Czech translation: Dodo; Applying the translation: Timichal – Translation of ChristianityBranches.svg, which itself is a SVG version of en:Image:Christian-lineage.png., CC BY-SA 3.0,commons.wikimedia.org
Proces sbližování začal v protestantských církvích
K obratu došlo až v polovině 19. století, a to zejména v Anglii, kde vznikly vzdělávací organizace mládeže YMCA (1844) a YWCA (1855). Dále následovaly Světová konference o misiích (1910 v Edinburgu) a Světová konference církví (1925 ve Stockholmu) a mohl tak začít proces sbližování a spolupráce roztříštěných protestantských církví a skupin.
V Československu se v roce 1918 na společném sněmu v Praze spojily luterská a reformovaná církev a vytvořily tak Českobratrskou církev evangelickou.
Za průkopníka ekumenismu je považován francouzský kněz Paul Irénée Couturier, na jehož popud se od roku 1939 koná každý rok Týden modliteb za jednotu křesťanů, určený pro všechny pokřtěné v křesťanské víře, včetně ortodoxních, anglikánských a dalších křesťanských skupin.
K dalšímu kroku ve sbližování došlo v roce 1948, kdy byla v Amsterdamu založena Světová rada církví (SRC). Jedná se o mezinárodní mezicírkevní organizaci, jejímiž členy je většina hlavních křesťanských církví, nikoliv ovšem římskokatolická církev, která vysílá na její jednání oficiální pozorovatele. Ve stanovách SRC je uvedeno: „Světová rada církví je společenství církví, které vyznávají Pána Ježíše Krista jako Boha a Spasitele, a proto společně usilují o slávu jediného Boha, Otce, Syna a Ducha Svatého.“
Ke Světové radě církví dnes přísluší i Komise pro víru a řád, která vede teologický dialog o pojetí církve, svátostí a duchovním úřadu. V této komisi působí i katolická církev.
V roce 1955 vznikla v bývalé ČSSR Ekumenická rada církví (ERC), která sdružuje především nekatolické církve, ale spolupracuje i s Římskokatolickou církví a Federací židovských obcí.
(Zdroj: ČBK)
Čtěte také: Týden za jednotu křesťanů 2019