Důstojné poslední rozloučení aneb když hřbitovy září
2. listopadu si církev každoročně připomíná Všechny věrné zemřelé – lidově je tento svátek známý jako Dušičky. Vzpomínáme v těchto dnech na ty, kteří nás předešli do onoho světa i na to, jak jsme se s nimi rozloučili. Za minulý rok na hřbitovech přibylo víc než 21 tisíc zesnulých, kteří byli pohřbeni s církevním obřadem.
Památka věrných zemřelých, českobudějovický hřbitov sv. Otýlie 2. 11. 2017; snímky: Michal Klečka / Člověk a víra
Počty zemřelých v České republice každoročně mírně stoupají, v roce 2018 to bylo 112.920 lidí. Ne všichni zemřelí měli aspoň nějaký pohřeb. Církevních pohřbů bylo v roce 2018 vystrojeno 21.381, což je také víc než v předcházejících dvou letech; celkový podíl církevních pohřbů zůstává zhruba stejný (19 % všech zemřelých). Přestože hřbitovy v těchto dnech praskají ve švech a i většina nevěřících si návštěvou hřbitova připomíná své blízké, stoupá každoročně i počet těch, kterým jejich pozůstalí pohřeb vystavit nenechají. Důstojný pohřeb a každoroční připomínka zemřelých je přitom důležitá příležitost pro rodinná setkání, utváření mezigeneračních rodinných vztahů i zamyšlení nad rodinnými tradicemi.
„Církevní pohřeb nabízí zemřelým slavnostní a důstojný doprovod na cestě do nebeského království. Využití této služby je projevem úcty a lásky od pozůstalých; důstojným poděkováním za dar prožitého života i znamením naděje,“ zdůrazňuje generální sekretář České biskupské konference P. Stanislav Přibyl a dodává „V jedné z mešních písní se zpívá ‚Ježíši Králi nebe a země, popřej nám místa v království svém´, což ilustruje naději věřících ve shledání v nebi.“
Odchody bez naděje
Loňský počet zemřelých v České republice je nejvyšší od roku 1996, byť historicky zdaleka ne. Od poloviny šedesátých let až do poloviny devadesátých byly každoroční počty zemřelých vyšší než v současnosti. S rostoucí nadějí dožití se ale mění skladba zemřelých podle věku. Lidé se dožívají vyššího věku, a tak 72 % zemřelých v roce 2018 byla ve věku nad 70 let. Jednalo se tedy o lidi, kteří se narodili ještě před nástupem komunistické diktatury.
Ke katolické církvi se ještě při Sčítání lidu v roce 1950 přihlásilo ¾ obyvatel zemí Čech a Moravy a všichni tito lidé byli pokřtění. Při vztažení tohoto počtu pokřtěných k aktuálnímu věku umírajících se můžeme oprávněně obávat, že počet zemřelých pokřtěných byl v roce 2019 mnohem vyšší než oněch 19%, kteří se očekávaného církevního pohřbu skutečně dočkali. O církevní obřad rozloučení se zemřelým mohou přitom pozůstalí požádat i pokud sami jsou nevěřící.
Církevní pohřeb pro pokřtěné, zádušní mše pro všechny
Možnost důstojného rozloučení se zemřelým v kostele formou zádušní mše nabízí církev všem. Zádušní mši lze nechat sloužit za kohokoliv a kdykoliv, většinou se koná těsně po uložení do hrobu, může se ale nechat sloužit i později. Naději na shledání se zemřelým a výraz úcty k němu můžeme tedy dopřát komukoliv blízkému, kdo nás opustil.
Lesk a bída hřbitovů
Na hřbitovech Slovácka či Valašska těžko budeme hledat opuštěné a neudržované hroby. Péče o památku zemřelých se zde neomezuje pouze na návštěvu o „dušičkách“. V těchto regionech nepatří obřad v kostele minulosti, stále tu v některých oblastech mají církevní pohřeb až ¾ zemřelých. V kontrastu s tím působí zarostlé rozvaliny hřbitovů v oblastech, odkud bylo původní obyvatelstvo vysídleno a kde se zpřetrhaly rodové vazby. Na mnoha místech bývalých Sudet se zastoupení církevních pohřbů na počtu zemřelých obyvatel blíží 5 %.
(Zdroj: ČBK)