Církevní turistika zasazuje památky do kontextu

29. 8. 2018; V březnu tohoto roku podepsali předseda České biskupské konference kardinál Dominik Duka a předseda Fóra cestovního ruchu ČR Viliam Sivek Memorandum o spolupráci v oblasti cestovního ruchu. O tom, jaké výsledky spolupráce přináší, a o církevní a klášterní turistice jako takové jsme hovořili s generálním sekretářem ČBK Stanislavem Přibylem.

Památky, zejména v Praze, jsou v neustálém obležení turistů a většina těch památek jsou památky církevní. Jaký je tedy rozdíl mezi církevní turistikou a turistikou jako takovou?

Dnes jsem šel po Karlově mostě a viděl jsem ty davy turistů, kteří obdivují jeho sochy a fotografují jak diví, ale nemají vůbec ponětí, proč tam ta socha stojí, proč drží ruku takhle a ne jinak apod. Chybí jim kontext. A právě ten církevní turistika poskytuje. Dalším smyslem církevní turistiky je otevřít církevní objekty a vdechnout jim život i mimo dobu bohoslužeb. A to není tak jednoduché. Vezmete-li si státní zámek, je tam placený personál, který vás zámkem provede, přičemž samozřejmě zaplatíte vstupné. V případě církevních památek je to jinak, tam je jen farář, ten je zároveň kastelánem. Kostelů je hodně a je třeba, aby lidé, kteří se o ně starají, měli nějakou báz i, na které mohou tuto službu rozvíjet. Dnes nemůžete nechat kostel otevřený bez dozoru, jak tomu bývalo dřív. Musíte tudíž na to mít lidi, a to bývá, zejména v malých místech, problém. Je třeba se zbavit stereotypu, že do státního se vstup platí, do církevního je zdarma.

To vypadá jako běh na dlouhou trať…

Vypadá, ale už teď je vidět spoustu aktivit, které k rozvoji církevní turistiky výrazně přispívají. Např. v Náchodě. Tam byl kostel sv. Vavřince, tak jako kostely v mnoha jiných městech, mimo čas bohoslužeb uzavřen. Dali tam tedy dohromady deset obětavých důchodců, kteří si rozdělili přes sedmdesát tříapůlhodinových služeb a přes léto turisty mezi devátou hodinou ranní a čtvrtou hodinou odpolední po kostele provádějí. Navíc tam probíhá výborná spolupráce s náchodským informačním centrem, které dodalo informační letáky, a to i v angličtině a polštině. A o prohlídky je velký zájem. On vůbec zájem o návštěvy církevních památek roste, ať už mezi zahraničními, nebo domácími turisty. Svědčí o tom např. i letošní Noc kostelů, kdy bylo zaznamenáno ve více než 1500 zapojených kostelech po celé republice půl milionu návštěvnických vstupů. Zájem návštěvníků stále roste, a to úměrně tomu, jak se daří církevní památky opravovat a zpřístupňovat. Množí se i možnosti ubytování, nejenom v klášterech – tam je posledním přírůstkem nový prostor pro ubytování, ale i přednášky a vůbec setkávání, který na podzim loňského roku otevřely olomoucké sestry františkánky, ale i na farách nebo rekonstruovaných bývalých farách. Pražské arcibiskupství dokonce otevře čtyřhvězdičkový hotel v zámku v Dolních Břežanech, který získalo v restituci a nákladně ho rekonstruovalo. Hotel bude pod jménem Chateau Clara Futura otevřen v září. Zájemci si mohou najít nejen možnosti ubytování na farách a v klášterech, ale i poutní místa a rozličné zajímavosti, které by je mohly inspirovat, na webových stránkách www.cirkevnituristika.cz.

Jak je to u nás s poutěmi a poutními stezkami?

I ty se těší značnému zájmu. Budějovická diecéze např. nedávno představila novou poutní stezku, která propojuje tři historicky významná poutní místa: Klokoty u Tábora, Bechyni a premonstrátský klášter Milevsko. Ale pozor, pouť jako taková je primárně náboženský úkon, nikoliv turistika. Pouť má především duchovní rozměr, poskytuje prostor k zamyšlení a modlitbě. A jde se pěšky, mělo by nás to trochu bolet.

Memorandum o spolupráci s Fórem cestovního ruchu jste podepsali v březnu, přineslo již nějaké výsledky?

Výsledky, na které bychom si mohli sáhnout, zatím ještě ne. Ale pole působnosti je veliké. V cestovním ruchu se točí velké peníze, je třeba rozvíjet to, čím se chceme prezentovat. Rozhodně chceme spolupracovat v legislativní oblasti. A nejde jenom o stále neexistující zákon na podporu cestovního ruchu, jde i o zákon památkový. Chceme, aby památky neztratily svou původní krásu, ale neměly by ztrácet ani svou funkčnost. Vrátím se opět ke Karlovu mostu. Kopie soch na něm jsou překrásné, ale nerozumím tomu, proč u nich nejsou nápisy, které byly u originálů. Možná proto, že byly v latině, a tak by jim nebylo rozumět? Památkovou péči je třeba domýšlet do detailů, je třeba uchovat kontext. A je to příležitost návštěvníky také vzdělávat, ukázat jim, že je tu něco opravdu výjimečného.

(Převzato z TTG Czech)