Učení o nanebevzetí blahoslavené Panny Marie s duší i tělem vyhlásila církev za dogma teprve v roce 1950, avšak do vědomí křesťanů víra v tuto skutečnost vstupuje jasně již od VI. století.
Prohlášení jasně a slavnostně konstatuje, že učení o nanebevzetí těla i duše Panny Marie je zjeveno Bohem: „…ke slávě všemohoucího Boha, který svojí zvláštní laskavostí obdařil Pannu Marii … prohlašujeme, oznamujeme a definujeme, že je Bohem zjevené dogma, že Neposkvrněná Boží Rodička, ustavičná Panna Maria, když dokončila běh pozemského života, byla s tělem i duší vzata do nebeské slávy“ (Munificentissimus Deus, 44).
Panna Maria se těší nebeské slávě, tj. oblažujícímu patření na Boha duševními mohutnostmi, a kromě toho oslavení svého těla k podobě těla Kristova.
Vlastní důkaz dogmatu o tělesném nanebevzetí blahoslavené Panny Marie máme ze svědectví tradice; poukazuje na něj bula, když mluví o řádném úřadu církve (Magisteriu), který je veden Duchem pravdy: „Proto ze všeobecného souhlasu řádného učitelského úřadu církve čerpáme pevný a neochvějný argument, jenž dokazuje, že tělesné nanebevzetí blahoslavené Panny Marie, které, co se týče nebeského oslavení panenského těla blahoslavené Matky Boží, žádným způsobem nemůžeme lidským rozumem poznat, je Bohem zjevenou pravdou, v níž tedy mají všechny děti církve pevně a svědomitě věřit… O této všeobecné víře církve máme od nejstarších dob po následující staletí nejrůznější svědectví, výpovědi a stopy. Dnes se tato víra pokrývá jasnějším leskem“ (Munificentissimus Deus, 12-13).
Uznáme-li pravdu, že církev je mystickým tělem Krista, který ji chrání od bludu ve věcech víry a mravů, a konstatujeme-li, že po staletí církev věřila v toto učení jako Bohem zjevené, pak máme jasné Boží znamení její neomylnosti.
Zdroj: Wincenty Granat – K člověku a Bohu v Kristu, 2, Řím 1981