Rozhovor s novoknězem Vlastimilem Kadlecem

Oblátský kříž misionáře Zdeňka Čížkovského našel nového majitele. Když Vlastimil Kadlec, absolvent Karlovy univerzity, začínal po svém obrácení na přelomu století psát svůj život s Bohem, nevěděl toho

o oblátech mnoho.

Na Klokotech, se rozhodl strávit čas své civilní služby a to už si ho všichni zamilovali. Nepřehlédnutelná energie a laskavost byly živeny z pravého pramene, protože nevyschnul ani během sedmi let strávených v noviciátu a na studiích v Itálii, ani nyní po návratu do Čech. Po srpnovém jáhenském svěcení na Klokotech následovalo dne 20.2. přijetí daru kněžství v Kroměříži

z rukou arcibiskupa Graubnera a následující týden přijel svým darem posloužit i klokotským farníkům.

Zeptali jsme se novokněze:

Ve Tvých dopisech se jako stálice objevuje verš z Janova evangelia - "To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila." (Jan 15,11)

Je Tvůj oblíbený?

Je to víc než jen můj oblíbený verš. Janovo evangelium je „moje“ evangelium. Hned co jsem trošičku poznal Nový zákon, mi bylo jasné, že „pro mě“ psal Jan. Dokonce jsem si ho vybral jako svého křestního patrona. A od té doby je Janovo evangelium a jeho listy jedním z pramenů, z nichž čerpám sílu a povzbuzení a v němž nacházím klíč k mnoha situacím, kterými na své křesťanské cestě procházím. A proč právě Jan 15,11? Tak to už je úplně osobní záležitost. Myslím, že ten verš vyjadřuje to, k čemu mě Bůh povolal. Všichni jsme křtem povoláni ke svatosti, k životu věčnému, tedy ke sdílení vnitřního života samotného Trojjediného Boha, ale každý z nás jiným způsobem. Je to jako s řeholními společenstvími nebo laickými hnutími. Všichni čtou totéž evangelium, tutéž radostnou zvěst, ale každý k tomu užívá své vlastní brýle, svou spiritualitu. Tak např. oblátské, tedy Evženovy brýle jistě obsahují jednu dioptrii zaměřenou na Kristův kříž, jednu dioptrii misijní, určitě také jednu dioptrii zaostřenou na ty nejopuštěnější, další dioptrie nám umožňuje vidět důležitost komunity atd. Ale každý oblát, stejně jako každý křesťan, má jednu vlastní dioptrii, osobní, která mu pomáhá vidět tu skutečnost evangelia, pro niž byl Bohem povolán k životu, aby právě onu skutečnost žil a skrze ni svědčil druhým o Kristu. Líbí se mi myšlenka, že při početí každého z nás Bůh vysloví jedno slovo, jednu větu z evangelia, a jelikož má jeho slovo tvůrčí moc, byli jsme tímto slovem zároveň stvořeni. A máme celý život na to, abychom toto naše slovo objevovali a žili ho. Čím blíže se k tomu slovu dostáváme a čím víc ho žijeme, tím víc se stáváme sami sebou, tedy opravdovým člověkem a křesťanem.

A já si myslím, a snad to nezní příliš opovážlivě, že jsem to své slovo našel: radost a sdílení radosti. Radost zažívám od té chvíle, co jsem Boha poznal a nechal se pokřtít. A misionářem jsem proto, abych tutéž radost a zkušenost předával druhým, aby tak byla naše společná radost úplná.

Ke stažení: oblat-Vlastimil-Kadlec-omi-Koukalova.doc, 36 kB