Nová tvář na Klokotech - P. Paweł DEMBEK, OMI

Přijel posílit českou oblátskou komunitu na začátku července. V současné době už slouží v Ratibořských Horách a Pohnání a jeho technické obdarování můžete v brzké době vidět na nové tváři klokotských webových stránek…

Mohl by ses nám, otče, krátce představit?
Pocházím z Polska, z malého města Jablonowo Pomorskie na severu – z oblasti Mazury. Jako střední školu jsem zvolil oblátský nižší seminář, našel jsem si ho v katolických novinách, kde ho inzerovali jako dobrou školu. Moje maminka je učitelka, na základní škole mě učila matematiku.

Proč ses rozhodl stát knězem?
Při vstupu na střední školu mi bylo jasné, že se chci stát učitelem, v prvních letech studia pak vítězil architekt. Moji spolužáci smýšleli stejně jako já o dalších povoláních jako námořník, právník atd. V posledním ročníku studia část z nich řekla, že by se chtěli stát kněžími. A mě tak dva měsíce před koncem studia napadlo, že má cesta je také kněžství. Řekl jsem si, že architektem se můžu stát vždycky, ale pokud je tohle povolání, měl bych na něj odpovědět, a čas v noviciátu mi to potvrdil.

Co to pro Tebe znamená být oblátem?
To už jsem nevybral já. Říkávám, že to vybral Pán Bůh. Tak se stalo, a myslím, že dobře. Obláty jsem poznal na střední škole. Dělali tu přednášky o tom, kdo je oblát a také o misiích. Bylo zajímavé vidět misionářské charizma, zajímavá byla i ta mezinárodnost. Vnímal jsem také rozdíl mezi diecézním knězem, kde se mi zdálo, že žije a pracuje sám za sebe a dělá něco pro lidi. U oblátů je to jiné: my a lidé spolupracujeme.

Ty sis vybral jako misijní zemi Čechy?
A jak se Ti tu líbí? Před věčnými sliby (na začátku 5. roku semináře) jsem byl krátkou dobu v exercičním domě v rodišti zakladatele kongregace oblátů v Aix en Provence. I na základě toho prožitku jsem vnímal, že jsem povolaný k práci jinde než v Polsku. Požádal jsem proto o vyslání na misie a mě samotného napadlo Německo. Polský provinciál rozhodl, že ještě rok vyčkáme a v roce, kdy máme absolvovat praktickou pastoraci jsem mohl vycestovat do Německa. Konec školy byl opravdu napínavý, vůbec jsem nevěděl, jak se nakonec otec provinciál rozhodnul. Přišel ke mně a zeptal se, jestli bych byl ochotný pracovat v rámci Středoevropské oblátské provincie třeba i v Čechách a dal mi hodinu na rozmyšlenou. Souhlasil jsem. Následoval ještě rok v pastoraci ve velké farnosti ve Wrocławi, a pak mě na jaře toho roku kontaktoval otec Marek, po Velikonocích jsem poprvé navštívil Kroměříž a v červenci přijel do Čech.

Byli v Tvém životě nějací důležití lidé, na které vzpomínáš?
Určitě ano. Například můj učitel na střední mi říkával: „Když se nebudeš učit jazyky, budeš ,v příkopě´ (mimo).“ 

Kdybys mohl mít nějaké přání?
Naučil jsem se v životě jednu věc – v životě přichází věci, které se stanou „tak nějak bez nás“, a my je máme za úkol co nejlépe prožít. Být co nejlépe na tom místě, kam mě dovedla vůle Boží. Mám rád tento citát: „Modlitba nemění svět, ale mění člověka, který mění tento svět.“ Děkujeme za rozhovor.

Připravila H. Koukalová