Mezinárodní eucharistický kongres na_Filipínách (Cebu)

Po 25 hodinách letu jsme přistáli v Cebu. Hned na letišti nás přivítali mladí dobrovolníci. S úctou vítali každého slovy „Welcome in Cebu“ – Mabuhay! K našim českým biskupům Janu Vokálovi a Vlastimilu Kročilovi ihned přibíhali, aby políbili biskupský prsten a dotkli se čela. Později jsme se dozvěděli, že takto jsou vychovávány i děti, takto se projevuje úcta k církvi, protože prsten je pro ně církev.

Měli jsme také možnost poklonit se malému Dítěti – Ježíšovi, které je zde oslovováno: „Viva, Pit Seňor – Buď pozdraven, Pane“.

Každou 3. neděli v lednu se koná hlavní bohoslužba na závěr devítidenní novény. V tuto dobu – každý den lidé přicházejí brzy ráno ke společné modlitbě a tanci, zvanému „sinulog“. Každá rodina s sebou přináší Jezulátko, aby takto vyjádřila svou úctu (také my jsme měli možnost se jít Jezulátku poklonit. Sošky Pražského Jezulátka a více než tisíc jeho obrázků jsme přivezli s sebou. Jsme teprve na začátku a už jsou téměř všechny rozdány) … jak velká je úcta k malému Králi na Filipínách. Lidé stojí často i několik hodin v dlouhé řadě, aby mohli uctít Jezulátko. Prosíme je, aby se modlili za naši republiku; aby také u nás našli lidé úctu k malému Dítěti a objevili v něm Krista.

Zahajovací mše svaté se účastnilo na 350 tisíc věřících z celého světa. Z tří set koncelbrujících biskupů je asi třetina biskupů z Filipín. Oba dva čeští biskupové jsou mezi biskupskými delegáty kongresu a tak bezprostředně zakoušejí velmi přátelskou atmosféru.

Program je pečlivě připraven. 51. Mezinárodní kongres byl zahájen společnou modlitbou. O hladký průběh se stará místní policie ve spolupráci se stovky dobrovolníků. Jak nám řekli domorodci, s nimiž jsme se při programu seznámili, všechny školy v Cebu dostaly týden prázdnin. Studenti jsou zapojeni do programu nebo přímo účinkují. Budovy školských zařízení jsou využity k ubytování návštěvníků. Celý filipínský národ se připravoval  na tyto mimořádné dny téměř čtyři roky.

Hlavní program se koná v nově postavené hale. Ta nese jméno podle patronky Filipín, Panny Marie Guadalupské. Její kapacita, patnáct tisíc míst, je – vzhledem k počtu přihlášených – nedostačující a tak se stále vytváří místa nová.

Delegáti kongresu se mimo jiné v průběhu programu seznamují s místní kulturou: průběžně se zde presentují různé části země podle druhu kroje, tance či hudby.

Při zahajovací mši svaté na celosvětové úrovni, bylo z atmosféry zřejmé propojení s našim nedávným eucharistickým kongresem v Brně. Za užitečné považuji duchovní přípravu, kterou jsme začali již v našich farnostech už od 1. ledna 2014, pak při diecézních programech a nakonec v Brně. Zkušenost z Filipín (Cebu) je pro mne opravdu hlubokým setkáním s Vtěleným Kristem v Eucharistii ve Svatém roce milosrdenství vyhlášeným papežem Františkem. Toto téma je zde také silně přítomno.

Celý program přenáší místní televize a každý den je možné získat nahrávky, každý den vychází deník kongresu, který zachycuje nejdůležitější informace.

Svůj sektor v hledišti mají také hluchoněmí. Do znakové řeči  vše překládají vždy dva lidé. Bylo dojemné vidět, jak se delegáti modlí spolu s ostatními, zpívají a společně zakoušejí atmosféru.

Z rozhovoru s biskupem Mons. Vlastimilem Kročilem:

 „Velkým zážitkem pro mě je hluboká úcta filipínského národa k biskupům – políbení prstenu a dotek na čelo“, říká o. biskup Vlastimil Kročil a pokračuje: „Při návratu z centra jsme využili služeb místního auta – Jeepney, což je takový malý autobus, který vás velmi levně doveze, kam potřebujete

Silně na mě zapůsobilo setkání s lidmi v místních chudých čtvrtích, kde žijí velmi skromně, často opravdu ve velmi ubohých podmínkách. A pak také místní malé občerstvovací stánky, kam si můžete přisednout, podívat se do hrnce, co je k obědu a opět – velmi levně se najíst. I když u nás bychom asi kvůli hygienickým podmínkám zde neobstáli. Ale i přesto, bývá vždy velmi plno.

Eucharistického kongresu se účastní téměř všichni biskupové místní církve. Je zde kolem 85 diecézí a mají cca 95 biskupů. Věřící se mohli připravovat na IEC 4 roky. Díky sponzorům se podařilo postavit velkou halu s kaplí a vším potřebným zázemím.

Dnešní mše svatá na mě silně zapůsobila – už samotná její organizace byla úžasná, i díky mnoha dobrovolníkům, kteří pomáhají organizovat transport poutníků a účastníků kongresu.

Jsem velmi rád, že jsem mohl zažít přípravy na náš NEK, také jako člen přípravné komise, a myslím si, že se podařil. Jsem vděčný, že se mohu účastnit i tohoto kongresu, i proto, že můj předchůdce, biskup Jiří Paďour, byl delegátem pro eucharistické kongresy a vždy o mezinárodních kongresech hovořil s velkým nadšením.

Děkuji ČBK, která mi umožnila účast na IEC. Jsem velmi vděčný otci kardinálovi i celé ČBK za to, že zde mohu tyto krásné dny prožít a nenechat si tyto zážitky jen pro sebe, ale podělit se o ně se svými kněžími i diecézány“.

 A jaká myšlenka se dotkla nejvíce královéhradeckého biskupa Jana Vokála, který je delegátem ČBK pro eucharistické kongresy?

„Eucharistický kongres podtrhuje skutečnost vrcholu svátostného života církve. Eucharistie – liturgie, mše svatá.

I kdyby se sloužila mše svatá jen v soukromí, je to vrcholná, Bohu nejmilejší liturgie. Má charakter horizontální. A proto slavíme v místních církvích eucharistické kongresy – diecézní, národní, mezinárodní. Eucharistie je vrcholným okamžikem svátostného života církve a nejvznešenější způsob úcty.

Právě v této zemi se nás dotýká zejména chudoba. Připomíná nám, že lidé nemohou být odděleni od života.

Biskup Robert Baron nám dnes jasně řekl ve své přednášce „Vyslání v závěru mše svaté – jděte v pokoji – to, co jste zde slavili, žijte“. A v této zemi je naprosto patrná krása liturgie i to, že lidé liturgií žijí i po skončení mše svaté. Proto zde křesťanství tolik roste.
I my máme jít a přinášet Krista, žít Eucharistii. Eucharistii jako pokrm, Eucharistii jako oběť, Eucharistii jako skutečnou přítomnost“.