Program:
Antonín Dvořák (1841 –1904) oratorium pro sóla, smíšený sbor a orchestr, opus č. 58
1. Stabat Mater dolorosa 6. Fac me vere tecum flere
2. Quis est homo, qui non fleret 7. Virgo, virginum preclara
3. Eja Mater, fons amoris 8. Fac, ut portem Christi mortem
4. Fac, ut ardeat cor meum 9. Inflammatus et accensus
5. Tui Nati vulnerati 10.Quando corpus morietur
Účinkují :
Chrámový sbor a orchestr Velešín, spolu s hosty
Sólisté :
Marie Pešková – soprán Aleš Voráček – tenor
Dagmar Volfová – alt Josef Škarka – bas
Diriguje :
Petr Chromčák
Sekvenci Stabat Mater pravděpodobně složil františkánský mnich Jaco-pone di Todi, který žil v letech 1230? až 1306. Jde o hluboce citovou sekvenci, která byla inspirována bolestí Matky Boží pod křížem umučeného Syna, ale i s její pevnou vírou v Boha, vyrovnávající se se svým těžkým údělem. V roce 1727 byla přiřazena ke čtyřem sekvencím ( Victimae paschali laudes, Veni sancte spiritus, Lauda Sion salvatore a Dies irae ), které byly oficiálně uznány na tridentském koncilu v letech 1545 až 1563.
Hlubokost a vnitřní síla této sekvence inspirovala celou řadu skladatelů. Není možné nevzpomenout na hudební ztvárnění takových hudebních velikánů, jako byl Josquin Desprez (~1440-1521), Giovanni Pierluigi da Palestrina (1525-1594), Giovanni Battista Pergolesi (1710-1736), Joseph Haydn (1732-1809), Gioacchino Rossini (1792-1868), Ferenz Liszt (1811-1886), Giuseppe Verdi (1813-1901), Karol Szymanowski (1882-1937), nebo Francis Poulenc (1899-1963). Stále inspiruje i současné skladatele jakým je například Krzsystof Penderecki (*1933) nebo Ivana Loudová (*1941).
Dvořákovo ztvárnění je však nepochybně jedno z těch, které je možné zařadit mezi ty nejvýznamnější. Je nejrozsáhlejší se všech hudebních kompozic Stabat Mater – pojaté jako velké oratorium, jehož tradici založili již velcí mistři barokní éry. Prostřednictvím kvarteta sólistů, velkého smíšeného sboru ( ve čtvrté části je nahrazován někdy ženský sbor sborem dětským z výrazových důvodů ) a orchestru vytvořil Dvořák nepřekonatelnou fresku lidského utrpení, lásky a vyrovnání se s těžkým údělem a zařadil ji do skupiny děl takové účinnosti a významu, jako jsou velké mše, oratoria, ale i velká vokálně-symfonická díla Bachova, Händlova, Haydnova, Mozartova, Beethovenova, Schubertova, Lisztova, Brahmsova a dalších největších mistrů dnešní světové scény.